Naďa Svoboda

Mám tě ve svém vlaku

Vlak Život

Před časem jsem četl knihu, ve které byl život přirovnán k cestě vlakem.

Je to vyjímečně zajímavé čtení, pod podmínkou,že ho správně interpretujeme.

Život není nic jiného než cesta vlakem: skládající se z nastupování a vystupování,plná nehod, příjemných překvapení a též hlubokého smutku.

Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm osoby, se kterými bychom  si přáli zůstat po celou cestu:
naši rodiče.

Bohužel,pravda je jiná. Oni na nějaké stanici vystupují, zbavujíce nás svojí citlivosti a nenahraditelné
vazby k nim.

To ale nepřekáží tomu, aby nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. 

Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky.

Mezi osobami, které cestují tímto vlakem, se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.

Tací, kteří při cestovaní vyvolávají jen smutek...

A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou stále připraveni pomoci nemohoucím.

Mnozí po vystoupení zanechávají stálou citlivost... Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou nejdál od toho našeho.  Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich. Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli a, i když s těžkostmi, opustili náš vagón a vypravili se k nim...

Ale, bohužel, už si nebudeme moci sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou. 

Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozluček... Ale nikdy návratů.

Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.

Pamatujme, že v každém momentě cesty mohou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět...

Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.

Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku.

Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím
nostalgii...
Věřím, že ano.
 
Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval, bude bolestné. Dovolit, aby moje děti zůstaly samy, bude velmi smutné. Ale držím se naděje, že až přijdu na hlavní stanici, uvidím je přicházet s batohem, který neměli při nastupování.

Myšlenka, že jsem se přičinil k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším, mě dělá šťastným.

Přátelé moji,
učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.  

Starejme se tak, aby,  když přijde chvíle vystupovaní, na našem prázdném místě zůstala citlivost a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují .

Tobě, který jsi v mém vlaku, a  záleží mi na tobě , přeji...


Šťastnou                cestu!!!

TOPlist
http://nadasvoboda.cz
aktualizováno: 23.03.2018 08:40:31