Naďa Svoboda

Sen

Sen

Ležím na polštáři,oči se klíží, od špiček nohou stoupá teplo do celého těla; je mi tak lehce, měkce. Blíží se sen, nese mě stále výš a výš a výš-už se dotýkám nebe. Vidím postavu-zatím nerozeznám tvář, jen cítím,že je to někdo blízký.
Zvolna se přibližujeme, už jsme na dosah,nabízí mi svou ruku. Sevřu ji a tu poznávám-jsem to JÁ.
Koukáme na sebe- mé druhé já přátelsky a vlídně, já stále ještě vyjeveně.
To setkání je jako vrátit se po strašně dlouhé době domů, otevřít dveře a uvidět dvě z nejmilejších tváří-maminku a tátu. Rozechvívá mě novým prožitkem a vhání slzy do očí.
Náhle se probouzím,rozhlížím se,už tu není nebe. Jen pokoj,postel,polštář a mé ještě rozespalé tělo.
A vzpomínka- na anděla?
A jistota: nikdy nejsi sám.
V uších ještě slyším slova: "Nejdůležitější je mít otevřené srdce na dlani a v duši ticho, klid a mír. Když tě přemůžou starosti světa,zavři oči,ztiš se a cestičkou tajemnou přijď ke mně - k sobě. Člověk si nikdy nenaloží víc než dokáže unést.Spolu zvládneme všechno."
Už se nebojím.

TOPlist
http://nadasvoboda.cz
aktualizováno: 23.03.2018 08:40:31